Reportáž z vycházky po Černém Mostě 1, 11.9.2016

Nejstarší část Černého Mostu byla dokončena v roce 1980, jsou to domy u metra Rajská Zahrada, od druhé etapy je odděluje centrální park. Černý most 1 se vyznačuje velkou hustotou zastavění, která působí vzhledem k ostatním sídlištím v Praze i oproti druhé etapě trochu neobvykle.

Před metrem Rajská Zahrada se nás po prázdninové pauze sešlo kolem 30. Tropické třicetistupňové vedro vůbec neukazovalo na první polovinu září a my jsme se měli zanořit do betonové džungle mezi betonové králíkárny. Džungle možná, ale spíš stromů, které stihly za těch 35 let mezi paneláky pěkně vyrůst.

Před metrem Rajská Zahrada

Vycházku opět slovem provázel Petr Zeman. Začali jsme stanicí metra a její plánovanou návazností na lávku na železniční zastávku. Pokud se realizuje varianta s rampami, o které jsem mluvil na jaře se starostou, že b se dělat neměla, ale je naprojektovaná, tak to bude vypadat dost šeredně. Doufejme tedy, že místo ramp budou stát výtahy.

Další zastavení bylo u sochy před bývalým kinem Sparta. Socha je takový nechtěný dárek, dřív stávala přímo u vstupu do kina, ale pak se postavilo parkoviště a to ji odsunulo až do křoví. Muže s kamenným monolitem, který symbolizuje těžkou práci si teď nikdo skoro ani nevšimne.

Socha u bývalého kina Sparta je odsunuta až do křoví

Mizíme ze slunečního úpalu mezi bloky paneláků. Pod korunami stromů je nám daleko lépe. Teď dále doprostřed centrálního parku k rybníčku Aloisov. Ten rybníček tu není dlouho, před 100 lety ještě neexistoval. Napájený je teď už asi jen z dešťové kanalizace sídliště, původně do údolíčka mezi poli stékala podzemní voda z pramenů v polích. Na polích teď stojí paneláky, Hypermarket a Makro, prameny vyschly.

Rybník byl dlouho skoro bez vody, pak ale jednou praskl na sídlišti vodovod a rybník se naplnil. Na ostrůvku uprostřed najdete rodinku nutrií.

Rybník Aloisov uprostřed centrálního parku, nalevo Černý Most 1

Central park je hlavní zeleň sídliště, měl by sloužit pro rekreaci, ale tak úplně nefunguje, oblíbené je hřiště s pískovištěm uprostřed a jinak jím lidé jen procházejí napříč z jedné části sídliště do druhé, není důvod se zdržet. Časem by se to mělo zlepšit, na jaře probíhal průzkum mezi obyvateli a chystá se studie úprav. Než se park změní, tak to ale potrvá docela dlouho.

Parkem pokračujeme dál s výhledem na Sídliště jedna, kterému na který se naše vycházka hlavně zaměřuje, první část černého mostu je postavena kolem třech skoro stejných nízkých budov, ve dvou byly dříve školky, v jedné jesle. Teď je školka jen jedna, ostatní se využívají pro jiné účely.

Na konci sídliště je i budova kotelny, která fungovala jen krátce, než bylo sídliště napojeno na dálkové topení z Mělníka.

Tyhle prolézačky by v současné době nikdo neschválil (na kraji Černého Mostu 2)

Opouštíme jedničku a procházíme do stavby 4 Černého Mostu 2. Dvojka měla několik etap a tohle je poslední, která se stavěla až po revoluci. A je to znát, paneláky už vůbec nevypadají jako paneláky, domy jsou částečně zděné mají vnitrobloky. Domy jsou barevné, je vidět uvolnění po revoluci, kdy architekti mohli shodit otěže a stavět cokoliv, nic je neomezovalo, tedy až na kolektory, které už byly vybudované v podzemí pod plánovanými ulicemi.  V přízemí domů jsou obchody, docela to tu i v neděli odpoledne žije.

Kašna před poliklinikou Parník, nikdy jsem ji neviděl v provozu

Naší cestu uzavíráme u metra Černý Most a těším se, že se uvidíme zase příště, na přírodovědné vycházce přes Čihadla do pískovny v neděli 9. října 2016 v 15 hodin před Kyjským kostelem na autobusové zastávce Kyje.

Podchod pod domem na Černém Mostě 2, tady nemůže nic stát, protože tu vede kolektor

Reportáž z vycházky po Kyjích 12.6.2016

Kde jsou vlastně ty Kyje? Na čtrnáctce mám Staré Kyje, Hutě, Rajskou Zahradu, Aloisov, čtvrť Nad Rybníkem (ten název jsem slyšel jen jednou v životě) a pak část kolem Pávovského náměstí a Jiráskovu čtvrť.

Petr Zeman ukazuje na územním plánu proměny Kyjí

Posledním dvěma jmenovaným jsme se věnovali na naší vycházce, i když Kyje jsou podle cedulí s názvy ulic všechny. K tomu jsme přibrali ještě nouzovou kolonii Za Horou která dřív patřila k Hloubětínu.

My jsme se sešli na Pávovském náměstí, to je jen zastávka autobusu, skutečné Pávovské náměstí je o několik ulic dál, a vydali se mezi prvorepublikovou zástavbu rodinných domů. Petr Zeman se v dnešním povídání zaměřil na vývoj čtvrti podle toho, jak se postupně měnil její územní plán. Územní plán je mapa, ve které je zakresleno, co se kde může stavět.

V 19. století tu byla jen pole a cesta. Masarykova čtvrť, která se později přejmenovala na Jiráskovu se začala stavět za první republiky kolem plánovaného Masarykova domu. Ten měl stát v místě paneláků u zastávky Pávovské náměstí a sloužit jako společenské centrum. A tady máte vysvětlení, proč je u zastávky autobusu takový divný systém dvou silnic vedle sebe. To byl plánovaný otevřený prostor před spolkovým domem. Ten se ale nikdy nepostavil a za komunismu místo zabraly paneláky pro Laktos a Pražské pekárny. Druhým centrem měla být sokolovna u parku v jižní části čtvrti. Uliční síť se ale podařilo dodržet jen na jihu a západě čtvrti, východní část se nejspíš nestihla rozparcelovat a ulice tam nepokračují.

Kruhový objezd, na kterém nic nejezdí

Masarykova čtvrť tedy byla plánovaná podobně jako Jahodnice jako zahradní město rodinných domků za Prahou, k Praze se připojila až v roce 1968. Podobně se začaly v 90. letech stavět satelitní městečka kolem Prahy, ale rozdíl je v územním plánování, zatímco satelitní městečka jsou jen sítě ulic, ve čtvrtích, jako je bývalá Masarykova čtvrť vidíte, že byly plánovaná kolem centrálního spolkového domu, měly vyřešenou kulturu i volný čas.

Po procházce starší částí čtvrti jsme se přesunuli do té novější. Některé paneláky Laktosu a pekáren mají docela zajímavé fasády, které popírají názor, že všechny paneláky byly šedivé. Minuli jsme i docela nelogický kruhový objezd v místech, kde žádná auta nejezdí a vydali se k asi nejzajímavější moderní stavbě v Kyjích, domu ve tvaru houby nebo stromu.

Dům houba.

Názor si na něj udělejte jaký chcete, mě se líbí, protože docela dobře zapadá do zahrady a vůbec to nevypadá, jako by tam stál dům se vší mohutností zdí a chodníčků kolem. Vycházku jsme ukončili v bývalé nouzové kolonii Za Horou, která dřív patřila k Hloubětínu.

Studánka, která už zažila lepší časy a zasloužila by trochu údržby

Kyje, to nejsou jen udržované silnice, najdou se i takovéto zkratky.

 

Letáček s vycházkami 2016

Vytiskněte si letáček z PDF

Kalendář vycházek po Praze 14 v roce 2016

Ve druhém ročníku vycházek se podíváme na 6 míst Prahy 14. Oproti loňsku vycházky doznají drobných změn:

Vlastivědné vycházky (dříve architektonické) 

Provedeme vás po čtyřech čtvrtích Prahy 14. Proč vlastivědné? Už loni jsme zjistili, že naše vycházky mají širší přesah, nezabýváme se v nich jen architekturou staveb, ale i prostředím ve kterém stojí a lidmi, kteří zde žijí. Budeme se snažit zajistit vstup i do některých zajímavých objektů.

Průvodcem bude Petr Zeman, rodák z Černého Mostu a místní patriot. Vycházky budou bezbarierové, vhodné i pro maminky s kočárky.

Přírodovědné vycházky 

Provedeme vás po příměstských přírodních zajímavostech naší městské části. Průvodci budou přírodovědci a botanici. Vycházky nejsou bezbarierové. Kočárky na vlastní riziko.

Praktické info

Vstupné: Zdarma

Přihlašování: Ne

Délka vycházky: 1,5 - 2 hodiny

Termín: Vždy druhá neděle v měsíci od 15 h

Termíny vycházek

10. dubna 2016 - Hloubětín II

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Hloubětín, nad eskalátory
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

8. května 2016 - Kyjský rybník

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Kyje (na mapě)
Téma: Přírodovědná
Bezbarierová: Ne

12. června 2016 - Kyje

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Pávovské náměstí (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

11. září 2016 - Černý Most 1

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Rajská Zahrada před vstupem do metra (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

9. října 2016 - Pískovna a Čihadla

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Kyje (na mapě)
Téma: Přírodovědná
Bezbarierová: Ne

13. listopadu 2016 - Lehovec

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Rajská Zahrada před vstupem do metra (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

O pořadateli

Vycházky pořádají Martin Perlík a Petr Zeman za mediální podpory Prahy 14 Kulturní.

Účast na vycházkách je na vlastní zodpovědnost.

Reportáž z vycházky po Hostavicích 22.11.2015

Když se podíváte od Rajské Zahrady směrem na jihovýchod, tak za sídlištěm, kopcem, lesem a říčkou leží Hostavice.

Je to bývalá vesnice na jižní straně suchého poldru (rybník bez vody, k zachytávání povodní), který jsme procházeli v létě. Na první pohled je na této čtvrti zajímavý jen zámeček, kde sídlí soukromá vysoká škola a na ten druhý...

Naproti přes silnici se měla stavět obří hala Coca Coly

Na autobusové zastávce u hlavní silnice se nás sešlo asi 40 a podjezdem pod železnicí jsme se vydali směrem k samotným Hostavicím. První zastavení bylo místo, kde měl vyrůst obří sklad CocaColy, obrovský kvádr o výšce přes 20 metrů měl čnít nad čtvrtí rodinných domků. Tomu se naštěstí podařilo zabránit a tak je hrozba této obludy prozatím zažehnána.

Vizualizace, jak měla vypadat hala Coca-coly

Dalším a také hlavním zastavením byl parčík uprostřed Hostavic. Věci se mění, teď parčík, ale ještě před několika desítkami let se tu rozkládal rybník, kam chodili kluci, teď už ctihodní stříbrovlasí pánové, bruslit. Rybník se zanášel a tak ho zasypali úplně. Park, který je tu teď také nevypadá špatně. Rybniční historii připomínají už jen dvě vrby.

Vrba dřív stála na břehu Hostavického rybníka

Hostavice se začaly rozrůstat až v posledních desetiletích a tak hlavní část je postavena z malých řadových domků kolem travnatého náměstíčka. Plachta na plotě ukazuje, že vztahy v čtvrti nejsou úplně idylické.

Vztahy v ulici jsou docela napjaté

Jádrem středověké vesnice byly statky sedláků kolem rybníka, jeden se nedávno proměnil v developerský projekt typu gate community (domy na pozemku, za bránou, kam smějí jen obyvatelé) a druhý už má středověké asi jen základy. Nejstarší stavbou čtvrti tak je nejspíš malá dřevěná zvonička.

Nejstarší stavbou v Hostavicích je pravděpodobně tato zvonička

Vycházku jsme ukončili za setmění v čerstvě zrekonstruovaném zámeckém parku. A protože jsme do parku dorazili za šera, přidávám i několik fotek z naší průzkumné výpravy za světla o týden dříve.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Zkuste si sednout na opěradlo lavičky.

Architekt odvedl při návrhu parku dobrou práci.

Reportáž z vycházky na sídliště Černý Most 25.10.2015

Skoro na žádné vycházce jsem nezapomněl říci, že je pořádáme i proto, abychom ukázali, že Praha 14 není jen sídliště Černý Most. A konečně na něj také došlo. Naše kroky zamířily od konečné metra B přes nejnovější část sídliště k posledním panelákům, které se v Praze stavěly. K bloku Vybíralka. Ta letos slaví výročí 25 let.

Oblouk v pozadí je jediná socha na sídlišti a má symbolizovat most

U metra se nás sešel dav asi 60 lidí, to pro mě bylo velké překvapení, přeci jen sídliště není žádný trhák, architekt Petr Kučera se nejprve začal dojímat nad stanicí metra: "Bez údržby vydrží budova pěkná tak dva roky." Na tragickém stavu stanice se kromě údržby promítly i nekvalitní stavební materiály. V okolí stanice jsou i další nepřehlédnutelné špeky. A to třeba nedostavěná budova hned naproti výstupu z metra. Skoro nikdo si jí nevšimne, protože jsou postavené jen podzemní garáže. Důvod? Je to majetek magistrátu. Soukromý majitel by nejlukrativnější pozemek sídliště dávno využil.

Co byste asi na sídlišti nečekali jsou bloky domů s vnitrobloky, ty nejsou úplně uzavřené, dá se jimi projít, dřív tu byla hřiště, ale teď chátrají. Opět je problém hlavně v tom, že jsou majetkem magistrátu, ale alespoň se chystá rekonstrukce. A jak se stalo, že se na sídlišti objevily vnitrobloky? Domy byly postavené až po revoluci a v tomto uvolnění se architekti nakrátko k blokové zástavbě vrátili. Z pohledu současnosti jsou spíš opět unikáty, protože nyní už se staví opět solitérní bytové domy, byť ne z panelů.

Ve vnitrobloku je nevyužívané hřiště

Zastavili jsme se i před prvním obchodním centrem v Česku, Centrem Černý Most. Nedávnou přestavbou se se přiblížilo k metru, parkoviště se přesunulo na střechu a do parkovacího domu a centrum má své ulice s kavárnami, kde se mohou i místní obyvatelé občerstvit. Zároveň ale vysává život ze sídliště. Na okolí obchodního centra je dobře vidět, jak to vypadá, když se o pozemky stará soukromník a jak veřejný správce.

Kolem paneláku svědků Jehovových jsme zamířili do podzemních krytů. Musím moc ocenit, že se kryty využívají a to jako podzemní garáže. Garáže s pořádně masivními dveřmi. Kryt slouží přilehlé základní škole.

Vchod do krytu

Předposlední zastávku jsme udělali u dalšího unikátu městské části. Parku bez stromů. Rok a půl ho tu buduje magistrát, důsledkem je pole s asfaltovými cestičkami a kopcem. Teď park vypadá docela nevesele, ale uvidíme na jaře, až se zazelená. Parku znatelně chybí dvě zásadní věci. Stromy. Vždyť park bez stromů je jako poustevna bez poustevníka. A pak spojovací cestičky. K čemu je lavička na kopci, když k ní nevede cesta? Vývoj parku budu dál sledovat.

Nový park V Čeňku, zazelená se na jaře?

Vycházku ukončujeme před maringotkou s čajem a kafem uprostřed bloku Vybíralka. Tady se chopil slova Petr Zeman, můj spolupořadatel a Michal Lehečka, komunitní koordinátor z Anthropictures.

Mluvili o pilotním projektu, který se ve vnitrobloku rozjíždí, cílem je spolupráce mezi státní správou a místními obyvateli. V médiích kolem toho prolétly bombastické zprávy, ale tak velkolepé to není. Jde o to, že bude město s místními obyvateli víc řešit, jak by chtěli, aby okolí jejich panelových domů vypadalo.

Před kavárnou- maringotkou vycházku ukončujeme.

Vycházka přešla v diskusi a rozešli jsme se až za tmy, je totiž první den po změně času a v 5 hodin je tma. Díky moc všem za účast, jsem rád, že přišlo tolik místních. Když jsme se na závěr ptali, kolik lidí je ze Čtrnáctky, tak zvedlo ruku skoro 2/3 lidí.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Reportáž z vycházky po Hloubětíně 27.9.2015

Hloubětín je první část Prahy 14, která se připojila k Velké Praze a to už v roce 1922. A právě do jeho nejstarší části vedla naše vycházka. Začali jsme ale novějším sídlištěm Hloubětín. To bylo stavěno v první fázi poválečného období, kdy se stavěla "malá", nejprve ještě zděná, a později panelová sídliště pro 5000 obyvatel. Ze stejného období je i sídliště Invalidovna.

Začínáme u sochy v srdci Hloubětína

Výhodou malých sídlišť bylo, že tvořila samostatnou jednotku kolem centra se službami, obchody a školami. Pozdější velká sídliště už tak kompaktní nebyla.Centrem Hloubětína je "Bývalé Vetíškovo náměstí", z bývalého kompaktního náměstí díky stavbě metra už mnoho nezbylo, metro prakticky odřízlo severní část náměstí. Ale chystá se nová urbanistická studie, třeba se to změní.

Bývalé Vetíškovo náměstí a uprostřed socha Fuga.

Z náměstí jsme pokračovali k našemu cíli a to k nejstarší části kolem bývalého zájezdního hostince, kde nocoval i Karel IV a dále přes náměstí ve Starém Hloubětíně až do kostelíka sv. Jiří. Kostelík je maličký.

Náš průvodce Petr Kučera se začíná rozehřívat

Tam nám zahrál varhaník a my se dozvěděli něco o rytířské řádu Křižovníků s červenou hvězdou, jediném mužském rytířském řádu, který založila žena a vůbec nebyl rytířský.

Na náměstí ve Starém Hloubětíně

Pokračovali jsme k hloubětínské škole a zpátky k Hloubětínskému zámečku který zámkem nikdy nebyl a do parku, kde jsme naši výpravu ukončili. Park zámečku doporučuji navštívit, i když to tak nevypadá, je přístupný veřejnosti.

Na zrušeném hřbitově kostela sv. Jiří

I na čtvrté vycházce jsme měli štěstí a nezmokli.

Sešlo se nás asi 50 a co mě nejvíc překvapilo, skoro všichni účastníci byli z Prahy 14.


TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Do kostelíka sv. Jiří se podívá málokdo. My tam byli :)

V Hloubětínském zámečku sídlilo po válce Vesnické divadlo.

Vycházku uzavíráme u několikrát stěhované paní, která dřív ležela v bazénku na náměstí

Autory fotek jsou Václav Grosman a Martin Perlík

Letáček s vycházkami na podzim 2015

k tisku v PDF

Kalendář vycházek po Praze 14 na podzim 2015

Poznejte svoji městskou část, v druhé části cyklu vycházek po Praze 14. Na co se můžete těšit? Zkušený průvodce nám řekne základní historické informace o daném území, budeme si povídat o plánech, které měla s územím první republika, zmíníme se o současnosti – rozebereme si stav veřejného prostoru v našem městě a navštívíme některé objekty. Budeme objevovat umělecká díla ve veřejném prostoru, na která je sice Praha 14 docela chudá, o to víc si jich však musí vážit a nedopustit jejich devastaci. Do souvislosti se současným děním nás uvedou komunitní koordinátoři z Anthropictures.

Architektonické vycházky

Hloubětín

Datum: 27. září, neděle

Sraz: 15:00, stanice metra Hloubětín nad eskalátory.

Černý Most

Datum: 25. října, neděle

Sraz: 15:00, u výstupu z metra Černý Most

Hostavice

Datum: 22. listopadu, neděle

Sraz: 15:00, autobusová zastávka Lomnická (mapa)

Architektonické vycházky JSOU vhodné i pro maminky s kočárky.

Přírodovědná vycházka 

Bývalá bažantnice v Hloubětíne

Datum: 10. října, sobota

Sraz: 9:30, zastávka autobusu 110 Nový Hloubětín směr Třeboradice, Mapa srazu.

Přírodovědná vycházka povede terénem, proto NENÍ vhodná pro kočárky!

Praktické info:

Vstupné: Zdarma
Přihlašování: Ne 
Délka vycházek: 1,5 až 2 hodiny

Průvodce:
Architektonické vycházky povede oblíbený průvodce architekt Petr Kučera. Přírodovědnou si projdete za doprovodu biologa.

Doporučuji průběžně kontrolovat aktuální termíny a časy srazu na těchto stránkách, zvlášť v případě nepříznivého počasí.

Kontakt: Martin Perlík, martin.perlik@gmail.com

Pořádá:
Martin Perlík (Krásná Praha 14) a Petr Zeman (Pražské vycházky)

Hnutí Brontosaurus, Základní článek Rozruch

Podporují:

Městská část Praha 14

Praha 14 kulturní

Reportáž z vycházky po Jahodnici

Jahodnice. Z pohledu cestovatele, který se snaží dostat z Prahy ven je to jen řada firem a autoservisů naproti průmyslové zóně. Ty ale jen chrání samotnou čtvrť před hlukem rušné silnice. V parčíku u hrobu padlých odbojářů se nás sešlo asi 30, abychom absolvovali třetí jarní architektonickou vycházku.

Setkáváme se ve středu Jahodnice

Jahodnice má čtyři úplně oddělené části. Jádrem, kde jsme cestu začali je původní legionářská osada. Prošli jsme nejstarší ulicí 9. května a dostali se do nejmodernější části, řad a polobloků moderního sídliště. Sem měli přijít účastníci vernisáže výstavy Sídliště, jak dál, aby viděli jak návrhy architektů, tedy poloveřejné prostory a předzahrádky fungují ve skutečnosti.

Modrá a červená, fasáda v národních barvách

Moderní sídliště s předzahrádkami

Při procházení na další zastávku nás překvapily chodníky, kolikrát jsme museli jít přímo po silnici, protože chodníky zkrátka naším směrem nevedly. S pěšími se tu jaksi moc nepočítá.

Ulice manželů Dostálových (místních rodáků zastřelených za pražského povstání) a sídliště z 80. let. Snaha o vnitroblok před 30. lety se minula účinkem, to co v nové zástavbě vypadá jako příjemné místo je tady spíše zapomenuté prostranství, kde člověk nemá chuť se zastavit.

Sídliště z 80. let a snaha o vnitroblok.

Daleko zajímavější je sousední zahrádkářská osada. Ta je nejoblíbenějším místem celé čtvrti, zahrádky tu mají lidé z paneláků a všechny vypadají velmi udržovaně.

Zahrádkářská kolonie slouží lidem ze sídliště místo chybějících zahrad.

Vracíme se zpět do jádra čtvrti kolem školky, kde stojí asi jediná místní socha a připomínáme si 4% zákon, kdy se za komunismu muselo dát povinně 4% z peněz na stavbu veřejnou stavbu na umění. Výmysl socialismu? Ne. V západních zemích to tak funguje běžně a i u nás se zvažuje, že by se požadavek obnovil ve výši 1%.

Za komunismu se musely dát 4% rozpočtu na umění.

Pokračujeme zpět mezi rodinné domy, obdivujeme předzahrádku a celou vycházku uzavíráme opět v centrálním parčíku u Sokola.

Jarní cyklus architektonických vycházek je za námi, snažili jsme se stále ubírat propagaci mimo Prahu 14, aby bylo více místních a také celkově méně lidí a prostor pro diskusi. Jsem rád, že se do výkladu i víc zapojovali místní obyvatelé s dalšími informacemi a doufám, že jich ještě přibyde.

Poslední jarní vycházka je přírodovědná podél Rokytky a to v sobotu 27. června v 9:30, sraz na autobusové zastávce Kyje u Kyjského kostelíka.


TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Reportáž z vycházky po Hutích 24.května

Na druhé letoší vycházce jsme zavítali na Hutě. Je to čtvrť, která mi je ze všech plánovaných tras nejblíž, a tak jsem se dal i do realizování druhého plánu a to zapojit do vycházek místní pamětníky.

Sešli jsme se u metra Rajská Zahrada v docela překvapivě velkém množství asi 70 lidí, postupně se ukázalo, že asi polovina z nich jsou místní lidé, většinou z Hutí a Hloubětína.

Sešli jsme se u metra Rajská Zahrada

Našim prvním zastavením bylo torzo skutečného Černého mostu, který vedl přes železniční trať na Hradec Králové. Pak už jsme vstoupili do samotných Hutí.

Torzo Černého mostu

Hutě jsou čtvrť, která se začala rozvíjet za první republiky, tehdy ještě za hranicemi Prahy. Proto neměla prvorepublikový územní plán, jakým se pyšní třeba Hloubětín. Její osu tvořila hlavní Masarykova, nyní Lipnická ulice, na kterou navazovala řídká zástavba rodinných domů. 

Do Hutí jsme vešli vnitroblokem sídliště, které vzniklo v 90. letech, v té době konečně padla omezení a tak bytové domy i okolní řadové domky hýří všemi barvami.

Rodinné domy z 90. let

Ze staveb 90. let se postupně stává samostatný architektonický styl, protože má některé velmi charakteristické prvky, ať už velmi pestré barvy,  domy jsou hodně členité a napodobují to, co bylo do té doby zakázáno. Mají také mnoho technických poruch způsobených nekvalitní výstavbou.

Uprostřed vnitrobloku

Centrem Hutí je travnatý prostor u hospůdky Yamka na křížení ulic Světská a Splavná. Zde se zapojili do výkladu pamětníci z Hutí. Budova Yamky byla původně postavena jako černá stavba za druhé světové valky, sloužila jako škola, školka i agitační středisko. Prodejnu potravin pamětníci osobně stavěli v akci Z v 70. letech, ale po roce 2000 přestala sloužit a byla přestavěna.

Pamětníci

Historie Hutí je spíše novodobá a tak jsme se zastavili i u výhledu na sídliště Ekospolu, které se staví posledních asi 10 let a prošli skrz čtvrť 66 úplně stejných rodinných domů. Je zajímavé, že se tyto domky i když na první pohled všechny až nezáživně stejné, nesetkaly s kritikou, protože mají potenciál se rozvinout.

Mezi kukaněmi.

Posledním velkým zastavením byl Bílý kůň, jeskynní systém, který zbyl po těžbě pískovce. Dovnitř se sice nesmí, ale měli jsme dost fotografií z knih. Několik účastníků se ptalo na zdroj, v knize Podzemní Praha je asi 5 stran věnovaných podzemí na Hutích.

A perlička úplně na závěr, od budovy učiliště Pramen je vidět Pražský Hrad.

Díky Vám všem, kdo jste přišli, našemu průvodci Petrovi Kučerovi a za doplění komunitní koordinátorce Báře z Anthropictures, uvidíme se za měsíc v neděli 21.6. na Jahodnici.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.