pátek 9. října 2015

Reportáž z vycházky po Hloubětíně 27.9.2015

Hloubětín je první část Prahy 14, která se připojila k Velké Praze a to už v roce 1922. A právě do jeho nejstarší části vedla naše vycházka. Začali jsme ale novějším sídlištěm Hloubětín. To bylo stavěno v první fázi poválečného období, kdy se stavěla "malá", nejprve ještě zděná, a později panelová sídliště pro 5000 obyvatel. Ze stejného období je i sídliště Invalidovna.
Začínáme u sochy v srdci Hloubětína

Výhodou malých sídlišť bylo, že tvořila samostatnou jednotku kolem centra se službami, obchody a školami. Pozdější velká sídliště už tak kompaktní nebyla.Centrem Hloubětína je "Bývalé Vetíškovo náměstí", z bývalého kompaktního náměstí díky stavbě metra už mnoho nezbylo, metro prakticky odřízlo severní část náměstí. Ale chystá se nová urbanistická studie, třeba se to změní.
Bývalé Vetíškovo náměstí a uprostřed socha Fuga.

Z náměstí jsme pokračovali k našemu cíli a to k nejstarší části kolem bývalého zájezdního hostince, kde nocoval i Karel IV a dále přes náměstí ve Starém Hloubětíně až do kostelíka sv. Jiří. Kostelík je maličký.

Náš průvodce Petr Kučera se začíná rozehřívat
Tam nám zahrál varhaník a my se dozvěděli něco o rytířské řádu Křižovníků s červenou hvězdou, jediném mužském rytířském řádu, který založila žena a vůbec nebyl rytířský.

Na náměstí ve Starém Hloubětíně
Pokračovali jsme k hloubětínské škole a zpátky k Hloubětínskému zámečku který zámkem nikdy nebyl a do parku, kde jsme naši výpravu ukončili. Park zámečku doporučuji navštívit, i když to tak nevypadá, je přístupný veřejnosti.

Na zrušeném hřbitově kostela sv. Jiří

I na čtvrté vycházce jsme měli štěstí a nezmokli.

Sešlo se nás asi 50 a co mě nejvíc překvapilo, skoro všichni účastníci byli z Prahy 14.


TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Do kostelíka sv. Jiří se podívá málokdo. My tam byli :)
V Hloubětínském zámečku sídlilo po válce Vesnické divadlo.
Vycházku uzavíráme u několikrát stěhované paní, která dřív ležela v bazénku na náměstí
Autory fotek jsou Václav Grosman a Martin Perlík




Žádné komentáře:

Okomentovat