"Co proboha budete hodinu a půl povídat u nás na Jahodnici?" i takové byly vycházky v roce 2015

Já vám to řeknu raději hned na začátku, Jahodnice se ukázala jako hodně nabitá. Legionářské domky, Sokol, staré paneláky, nové paneláky a snad největší zahrádkářská osada v Praze.

Snad  nebudeme chodit sami

Vůbec ty vycházky docela překonaly moje očekávání. Bál jsem se, že budeme účastníky počítat na prstech jedné ruky a nakonec by se spíš počty daly rýt vidlemi. Zvlášť nabitá byla první vycházka po Starých Kyjích, kde jsme do kostela museli jít na dvakrát, protože se nás tam všech víc než 120 nevešlo. Na další vycházky už jsme ubrali páru při propagaci.

Petr Kučera přednáší před Kyjským kostelem

Velkou radost mi dělalo, že se postupně zvyšoval zájem místních obyvatel , na začátku jen pár, ke konci cyklu už skoro 3/4 účastníků. Také jsem měl radost ze železného jádra lidí, kteří s námi začali chodit pravidelně.

Hloubětínská Země nikoho

Foglarova Země nikoho sice byla na druhé straně Prahy ale kdyby žil teď, psal by o té Hloubětínské. O bývalé cihelně a lomech nad Hloubětínem za železniční tratí. Pro mě velké překvapení, že něco takového na Praze 14 máme. Tak zapomenuté místo, že tu bydlí i poustevník.

Blog dost trpěl

Příprava vycházek nám dala docela zabrat a tak jsem psaní blogu musel omezit prakticky jen na reportáže z vycházek i když nápadů jsem měl spoustu. 

Jen aby nepršelo

A taky, aby přišli účastníci, aby je to bavilo a dozvěděli se něco nového o své čtvrti, to se docela povedlo. 

Chtěli jsme zapojovat pamětníky z místních čtvrtí, to se povedlo pořádně jen na Hutích, tak na tom ještě zapracujeme.

Náš tým u sochy v Hloubětíně

Pár čísel na závěr

• 8 vycházek, z toho 6 architektonických a 2 přírodovědné
• 435 účastníků, nejvíce 120 ve Starých Kyjích. 

Vycházky v roce 2016?

Budou, začneme v dubnu. Čekejte informace na těchto stránkách v únoru nebo březnu 2016, zatím si přečtěte zápisy z roku 2015.

Reportáž z vycházky po Hostavicích 22.11.2015

Když se podíváte od Rajské Zahrady směrem na jihovýchod, tak za sídlištěm, kopcem, lesem a říčkou leží Hostavice.

Je to bývalá vesnice na jižní straně suchého poldru (rybník bez vody, k zachytávání povodní), který jsme procházeli v létě. Na první pohled je na této čtvrti zajímavý jen zámeček, kde sídlí soukromá vysoká škola a na ten druhý...

Naproti přes silnici se měla stavět obří hala Coca Coly

Na autobusové zastávce u hlavní silnice se nás sešlo asi 40 a podjezdem pod železnicí jsme se vydali směrem k samotným Hostavicím. První zastavení bylo místo, kde měl vyrůst obří sklad CocaColy, obrovský kvádr o výšce přes 20 metrů měl čnít nad čtvrtí rodinných domků. Tomu se naštěstí podařilo zabránit a tak je hrozba této obludy prozatím zažehnána.

Vizualizace, jak měla vypadat hala Coca-coly

Dalším a také hlavním zastavením byl parčík uprostřed Hostavic. Věci se mění, teď parčík, ale ještě před několika desítkami let se tu rozkládal rybník, kam chodili kluci, teď už ctihodní stříbrovlasí pánové, bruslit. Rybník se zanášel a tak ho zasypali úplně. Park, který je tu teď také nevypadá špatně. Rybniční historii připomínají už jen dvě vrby.

Vrba dřív stála na břehu Hostavického rybníka

Hostavice se začaly rozrůstat až v posledních desetiletích a tak hlavní část je postavena z malých řadových domků kolem travnatého náměstíčka. Plachta na plotě ukazuje, že vztahy v čtvrti nejsou úplně idylické.

Vztahy v ulici jsou docela napjaté

Jádrem středověké vesnice byly statky sedláků kolem rybníka, jeden se nedávno proměnil v developerský projekt typu gate community (domy na pozemku, za bránou, kam smějí jen obyvatelé) a druhý už má středověké asi jen základy. Nejstarší stavbou čtvrti tak je nejspíš malá dřevěná zvonička.

Nejstarší stavbou v Hostavicích je pravděpodobně tato zvonička

Vycházku jsme ukončili za setmění v čerstvě zrekonstruovaném zámeckém parku. A protože jsme do parku dorazili za šera, přidávám i několik fotek z naší průzkumné výpravy za světla o týden dříve.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Zkuste si sednout na opěradlo lavičky.

Architekt odvedl při návrhu parku dobrou práci.

Reportáž z vycházky na sídliště Černý Most 25.10.2015

Skoro na žádné vycházce jsem nezapomněl říci, že je pořádáme i proto, abychom ukázali, že Praha 14 není jen sídliště Černý Most. A konečně na něj také došlo. Naše kroky zamířily od konečné metra B přes nejnovější část sídliště k posledním panelákům, které se v Praze stavěly. K bloku Vybíralka. Ta letos slaví výročí 25 let.

Oblouk v pozadí je jediná socha na sídlišti a má symbolizovat most

U metra se nás sešel dav asi 60 lidí, to pro mě bylo velké překvapení, přeci jen sídliště není žádný trhák, architekt Petr Kučera se nejprve začal dojímat nad stanicí metra: "Bez údržby vydrží budova pěkná tak dva roky." Na tragickém stavu stanice se kromě údržby promítly i nekvalitní stavební materiály. V okolí stanice jsou i další nepřehlédnutelné špeky. A to třeba nedostavěná budova hned naproti výstupu z metra. Skoro nikdo si jí nevšimne, protože jsou postavené jen podzemní garáže. Důvod? Je to majetek magistrátu. Soukromý majitel by nejlukrativnější pozemek sídliště dávno využil.

Co byste asi na sídlišti nečekali jsou bloky domů s vnitrobloky, ty nejsou úplně uzavřené, dá se jimi projít, dřív tu byla hřiště, ale teď chátrají. Opět je problém hlavně v tom, že jsou majetkem magistrátu, ale alespoň se chystá rekonstrukce. A jak se stalo, že se na sídlišti objevily vnitrobloky? Domy byly postavené až po revoluci a v tomto uvolnění se architekti nakrátko k blokové zástavbě vrátili. Z pohledu současnosti jsou spíš opět unikáty, protože nyní už se staví opět solitérní bytové domy, byť ne z panelů.

Ve vnitrobloku je nevyužívané hřiště

Zastavili jsme se i před prvním obchodním centrem v Česku, Centrem Černý Most. Nedávnou přestavbou se se přiblížilo k metru, parkoviště se přesunulo na střechu a do parkovacího domu a centrum má své ulice s kavárnami, kde se mohou i místní obyvatelé občerstvit. Zároveň ale vysává život ze sídliště. Na okolí obchodního centra je dobře vidět, jak to vypadá, když se o pozemky stará soukromník a jak veřejný správce.

Kolem paneláku svědků Jehovových jsme zamířili do podzemních krytů. Musím moc ocenit, že se kryty využívají a to jako podzemní garáže. Garáže s pořádně masivními dveřmi. Kryt slouží přilehlé základní škole.

Vchod do krytu

Předposlední zastávku jsme udělali u dalšího unikátu městské části. Parku bez stromů. Rok a půl ho tu buduje magistrát, důsledkem je pole s asfaltovými cestičkami a kopcem. Teď park vypadá docela nevesele, ale uvidíme na jaře, až se zazelená. Parku znatelně chybí dvě zásadní věci. Stromy. Vždyť park bez stromů je jako poustevna bez poustevníka. A pak spojovací cestičky. K čemu je lavička na kopci, když k ní nevede cesta? Vývoj parku budu dál sledovat.

Nový park V Čeňku, zazelená se na jaře?

Vycházku ukončujeme před maringotkou s čajem a kafem uprostřed bloku Vybíralka. Tady se chopil slova Petr Zeman, můj spolupořadatel a Michal Lehečka, komunitní koordinátor z Anthropictures.

Mluvili o pilotním projektu, který se ve vnitrobloku rozjíždí, cílem je spolupráce mezi státní správou a místními obyvateli. V médiích kolem toho prolétly bombastické zprávy, ale tak velkolepé to není. Jde o to, že bude město s místními obyvateli víc řešit, jak by chtěli, aby okolí jejich panelových domů vypadalo.

Před kavárnou- maringotkou vycházku ukončujeme.

Vycházka přešla v diskusi a rozešli jsme se až za tmy, je totiž první den po změně času a v 5 hodin je tma. Díky moc všem za účast, jsem rád, že přišlo tolik místních. Když jsme se na závěr ptali, kolik lidí je ze Čtrnáctky, tak zvedlo ruku skoro 2/3 lidí.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Reportáž z přírodovědné vycházky Zemí nikoho 10.10.2015

Opravdu, je to země zapomenutá a přitom kousek od rušné dopravní tepny. Liduprázdná a přitom ve velkoměstě. Místo, kde najde klid i poustevník.

Na přírodovědnou vycházku přes hloubětínskou cihelnu a do křižovnických lomů na sever od Hloubětína se vydalo 30 odvážných. Cesta to nebyla lehká, nejprve jsme se vydrápali do míst, kde se dříve těžil lupek pro výrobu cihel. Zem tu je hnědočerná a ani strom se na ní neuchytí. Černá barva naznačuje, že tu je možná i výchoz uhelné sloje.

Pořadatelé vlevo, přírodovědci vpravo.

Tam v dáli je Pražský Hrad!

A protože je místo nezarostlé, nabízí se zde výhledy na Prahu, za jasného dne, na který jsme ale štěstí neměli je prý vidět i Pražský hrad.


Protáhli jsme na pomezí lesíka a zahrádkářské osady, tyto osady jsou zároveň nenáviděné a zároveň tvoří kontakt s přírodou pro své majitele. A co na to příroda? Pro ni jsou zahrádky svojí pestrostí spíše přínosné.

Prodíráme se k zahrádkářské osadě.

Pokračujeme do stařičkých křižovnických lomů, kde se těžil kámen na stavbu Karlova mostu i Královského letohrádku. Lomy už dávno zarostly nejen náletovými břízami, ale už i stabilnějšími duby. Je tu klid, který nenarušuje ani skalní obydlí poustevníka.

Pokračujeme dále zapomenutými místy až k nápisům turistů, které jsou vyryté ve skále a nesou datace počátku 20 století. Do skály se škrábalo vždycky.

A tady už se loučíme s našimi souputníky a vracíme ze Země nikoho zpět do ruchu velkoměsta. I když se to nezdá, tak je vzdálené jen 5 minut pěší chůze.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Autori fotografií: Václav Grosman a Martin Perlík

Ptáků je v okolí už jen pár druhů

Reportáž z vycházky po Hloubětíně 27.9.2015

Hloubětín je první část Prahy 14, která se připojila k Velké Praze a to už v roce 1922. A právě do jeho nejstarší části vedla naše vycházka. Začali jsme ale novějším sídlištěm Hloubětín. To bylo stavěno v první fázi poválečného období, kdy se stavěla "malá", nejprve ještě zděná, a později panelová sídliště pro 5000 obyvatel. Ze stejného období je i sídliště Invalidovna.

Začínáme u sochy v srdci Hloubětína

Výhodou malých sídlišť bylo, že tvořila samostatnou jednotku kolem centra se službami, obchody a školami. Pozdější velká sídliště už tak kompaktní nebyla.Centrem Hloubětína je "Bývalé Vetíškovo náměstí", z bývalého kompaktního náměstí díky stavbě metra už mnoho nezbylo, metro prakticky odřízlo severní část náměstí. Ale chystá se nová urbanistická studie, třeba se to změní.

Bývalé Vetíškovo náměstí a uprostřed socha Fuga.

Z náměstí jsme pokračovali k našemu cíli a to k nejstarší části kolem bývalého zájezdního hostince, kde nocoval i Karel IV a dále přes náměstí ve Starém Hloubětíně až do kostelíka sv. Jiří. Kostelík je maličký.

Náš průvodce Petr Kučera se začíná rozehřívat

Tam nám zahrál varhaník a my se dozvěděli něco o rytířské řádu Křižovníků s červenou hvězdou, jediném mužském rytířském řádu, který založila žena a vůbec nebyl rytířský.

Na náměstí ve Starém Hloubětíně

Pokračovali jsme k hloubětínské škole a zpátky k Hloubětínskému zámečku který zámkem nikdy nebyl a do parku, kde jsme naši výpravu ukončili. Park zámečku doporučuji navštívit, i když to tak nevypadá, je přístupný veřejnosti.

Na zrušeném hřbitově kostela sv. Jiří

I na čtvrté vycházce jsme měli štěstí a nezmokli.

Sešlo se nás asi 50 a co mě nejvíc překvapilo, skoro všichni účastníci byli z Prahy 14.


TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Do kostelíka sv. Jiří se podívá málokdo. My tam byli :)

V Hloubětínském zámečku sídlilo po válce Vesnické divadlo.

Vycházku uzavíráme u několikrát stěhované paní, která dřív ležela v bazénku na náměstí

Autory fotek jsou Václav Grosman a Martin Perlík

Reportáž z vycházky meandry Rokytky 27.6.2015

Botanik a ornitolog nás provedli asi nejhezčím kouskem přírody na Praze 14. Rokytka teče suchým poldrem podél Hostavic a v širokém údolíčku se k ní připojují další potoky. Co je to suchý poldr? Představte si ho jako prázdný rybník. Ten slouží jako ochrana toku řeky při povodních. Naposledy se úplně naplnil za povodní 2013. Jestli máte fotku, podělte se v komentářích.

Výklad začíná na hrázi suchého poldru

Biolog většinu mluvil o zavlečených druzích rostlin, kterých
je na krajích českých měst nepřeberné množství. Hodně mě překvapilo, že třeba akát byl vysazován cíleně, aby zarostl ještě před 100 lety holé kopce kolem Prahy.

Biolog ukazuje rostlimy po kterých šlapeme

Ornitolog nám zase říkal, co kolem nás zpívá za ptáky. Slyšeli jsme strnada obecného, cvrčilku zelenou nebo slavíka. V jedné z tůní jsme viděli ohroženou rostlinu voďanku žabí. 

Kmen přes potok byl cíleně zachován, aby tam mohli žít brouci.

I když to vypadalo, že každou chvíli sprchne, sešlo se nás asi 35 a když jsme po skoro dvou a půl hodinách končili, botanik se divil, že už je konec, on je zvyklý dělat exkurze alespoň na 6 hodin a popsat stovku kytek.Vy se s námi můžete na vycházku vydat alespoň prostřednictvím fotek nebo si ji projít (mapa s trasou).

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Stulík žlutý.

Petr Zeman dal údolí Rokytky do souvislostí této části města.

Biolog na lovu.

Ohrožená voďanka žabí obývá tůně.

 

Fotíme ptáky v pískovně u Hostavic.

Pískovna vznikla až v 50. letech 20. století.

U rybníka Martiňáku se bagrují nové meandry potoka.

Reportáž z vycházky po Jahodnici

Jahodnice. Z pohledu cestovatele, který se snaží dostat z Prahy ven je to jen řada firem a autoservisů naproti průmyslové zóně. Ty ale jen chrání samotnou čtvrť před hlukem rušné silnice. V parčíku u hrobu padlých odbojářů se nás sešlo asi 30, abychom absolvovali třetí jarní architektonickou vycházku.

Setkáváme se ve středu Jahodnice

Jahodnice má čtyři úplně oddělené části. Jádrem, kde jsme cestu začali je původní legionářská osada. Prošli jsme nejstarší ulicí 9. května a dostali se do nejmodernější části, řad a polobloků moderního sídliště. Sem měli přijít účastníci vernisáže výstavy Sídliště, jak dál, aby viděli jak návrhy architektů, tedy poloveřejné prostory a předzahrádky fungují ve skutečnosti.

Modrá a červená, fasáda v národních barvách

Moderní sídliště s předzahrádkami

Při procházení na další zastávku nás překvapily chodníky, kolikrát jsme museli jít přímo po silnici, protože chodníky zkrátka naším směrem nevedly. S pěšími se tu jaksi moc nepočítá.

Ulice manželů Dostálových (místních rodáků zastřelených za pražského povstání) a sídliště z 80. let. Snaha o vnitroblok před 30. lety se minula účinkem, to co v nové zástavbě vypadá jako příjemné místo je tady spíše zapomenuté prostranství, kde člověk nemá chuť se zastavit.

Sídliště z 80. let a snaha o vnitroblok.

Daleko zajímavější je sousední zahrádkářská osada. Ta je nejoblíbenějším místem celé čtvrti, zahrádky tu mají lidé z paneláků a všechny vypadají velmi udržovaně.

Zahrádkářská kolonie slouží lidem ze sídliště místo chybějících zahrad.

Vracíme se zpět do jádra čtvrti kolem školky, kde stojí asi jediná místní socha a připomínáme si 4% zákon, kdy se za komunismu muselo dát povinně 4% z peněz na stavbu veřejnou stavbu na umění. Výmysl socialismu? Ne. V západních zemích to tak funguje běžně a i u nás se zvažuje, že by se požadavek obnovil ve výši 1%.

Za komunismu se musely dát 4% rozpočtu na umění.

Pokračujeme zpět mezi rodinné domy, obdivujeme předzahrádku a celou vycházku uzavíráme opět v centrálním parčíku u Sokola.

Jarní cyklus architektonických vycházek je za námi, snažili jsme se stále ubírat propagaci mimo Prahu 14, aby bylo více místních a také celkově méně lidí a prostor pro diskusi. Jsem rád, že se do výkladu i víc zapojovali místní obyvatelé s dalšími informacemi a doufám, že jich ještě přibyde.

Poslední jarní vycházka je přírodovědná podél Rokytky a to v sobotu 27. června v 9:30, sraz na autobusové zastávce Kyje u Kyjského kostelíka.


TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Reportáž z vycházky po Hutích 24.května

Na druhé letoší vycházce jsme zavítali na Hutě. Je to čtvrť, která mi je ze všech plánovaných tras nejblíž, a tak jsem se dal i do realizování druhého plánu a to zapojit do vycházek místní pamětníky.

Sešli jsme se u metra Rajská Zahrada v docela překvapivě velkém množství asi 70 lidí, postupně se ukázalo, že asi polovina z nich jsou místní lidé, většinou z Hutí a Hloubětína.

Sešli jsme se u metra Rajská Zahrada

Našim prvním zastavením bylo torzo skutečného Černého mostu, který vedl přes železniční trať na Hradec Králové. Pak už jsme vstoupili do samotných Hutí.

Torzo Černého mostu

Hutě jsou čtvrť, která se začala rozvíjet za první republiky, tehdy ještě za hranicemi Prahy. Proto neměla prvorepublikový územní plán, jakým se pyšní třeba Hloubětín. Její osu tvořila hlavní Masarykova, nyní Lipnická ulice, na kterou navazovala řídká zástavba rodinných domů. 

Do Hutí jsme vešli vnitroblokem sídliště, které vzniklo v 90. letech, v té době konečně padla omezení a tak bytové domy i okolní řadové domky hýří všemi barvami.

Rodinné domy z 90. let

Ze staveb 90. let se postupně stává samostatný architektonický styl, protože má některé velmi charakteristické prvky, ať už velmi pestré barvy,  domy jsou hodně členité a napodobují to, co bylo do té doby zakázáno. Mají také mnoho technických poruch způsobených nekvalitní výstavbou.

Uprostřed vnitrobloku

Centrem Hutí je travnatý prostor u hospůdky Yamka na křížení ulic Světská a Splavná. Zde se zapojili do výkladu pamětníci z Hutí. Budova Yamky byla původně postavena jako černá stavba za druhé světové valky, sloužila jako škola, školka i agitační středisko. Prodejnu potravin pamětníci osobně stavěli v akci Z v 70. letech, ale po roce 2000 přestala sloužit a byla přestavěna.

Pamětníci

Historie Hutí je spíše novodobá a tak jsme se zastavili i u výhledu na sídliště Ekospolu, které se staví posledních asi 10 let a prošli skrz čtvrť 66 úplně stejných rodinných domů. Je zajímavé, že se tyto domky i když na první pohled všechny až nezáživně stejné, nesetkaly s kritikou, protože mají potenciál se rozvinout.

Mezi kukaněmi.

Posledním velkým zastavením byl Bílý kůň, jeskynní systém, který zbyl po těžbě pískovce. Dovnitř se sice nesmí, ale měli jsme dost fotografií z knih. Několik účastníků se ptalo na zdroj, v knize Podzemní Praha je asi 5 stran věnovaných podzemí na Hutích.

A perlička úplně na závěr, od budovy učiliště Pramen je vidět Pražský Hrad.

Díky Vám všem, kdo jste přišli, našemu průvodci Petrovi Kučerovi a za doplění komunitní koordinátorce Báře z Anthropictures, uvidíme se za měsíc v neděli 21.6. na Jahodnici.

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.