Jak dobře znáte Prahu 14

Vyzkoušejte, jak dobře znáte historii Prahy 14 a její místopis. Po odeslání kvízu klikněte na "Skóre" a dozvíte se výsledek. 

Kvíz zaznamenává jen počty špatných a správných odpovědí do statistiky.

Pokud si chcete udělat kvíz na mobilu, lépe se zobrazí tady.

 

Zamrzlý Kyjský rybník

Po několika letech se vrátila pořádná zima a Kyjský rybník zamrzl a teď je to ráj bruslařů. Podívejte se na fotky.

Odhrnutý led na menším rybníku

Hokejisté a bruslaři u hráze mezi velkým a malým Kyjským rybníkem.

Ptačí ostrůvek

Pohled na proutěnou věž z ptačího ostrůvku

Aloisovský břeh z ptačího ostrůvku

Celý rybník od železničního mostu

Železniční most

Reportáž z přírodovědné vycházky kolem Kyjského rybníka 8.5.2016

Kyjský rybník je asi nejznámější příroda Prahy 14. A podle toho i jeho okolí vypadalo, když jsme se kolem něj vydali my za doprovodu broukologa a ornitologa.

Krásné odpoledne vyhnalo obyvatele k rybníku a ti se slunili na trávě a rybařili na břehu. I rybáře jsme ale nechali za sebou a vydali se na kopec Lehovec, odkud byl celý rybník jak na talíři.

 Cestou jsme potkali spoustu drobného hmyzu, pavouků, ptáků a na závěr k nám připlavala i nutrie. Dohromady se nás sešlo asi 70. Co všechno jsme zažili se dočtete u fotek.

Uvítání před Kyjský kostelem

Broukolog vybalil své nářadíčko.

Naloveno!

Špaček zabydlel díru v polystyrenu.

Kyjský rybník z Lehovce

Vyhlídka na Lehovci

Ornitolog a broukolog

Našli jsme škůdce, který ohryzal listí na celém stromě, píďalka!

Jak poznáte samici sýkory koňadry od samce? Podle délky černého proužku na břiše.

Lehovec je celý porostlý akaátem. To je zavlečený druh, kterého se postupně snažíme zbavit, nejlepší je seříznout kmen asi metr nad zemí, a až obroste, tak zničit výmladky. JInak by rostl pořád dál.

Pozor! Kačeny

A na závěr se na nás přišla podívat i nutrie, mimochodem je to stejně zavlečený druh, jako akát.

Nutrie je filmová hvězda.

Jak se žije na Praze 14

Každá čtvrť Prahy 14 je úplně jiná a řeší jiné problémy, souvisí to s tím, jestli je to sídliště nebo rodinné domky. Ale také jestli lidé bydlí ve vlastním, splácí hypotéku, nebo jsou nájemníci obecních bytů. Daleko víc své okolí řeší lidé, kteří jsou finančně zajištěni, než ti, kteří bojují o každou korunu.

Je otázka, jak moc se o prostor starají majetnější lidé, kteří nemají potřebu se stýkat s blízkým okolím, protože služby, které jim komunita zprostředkovává si zkrátka zaplatí.

Michal a Bára, komunitní koordinátoři

A proč se do tohoto tématu pouštím? Antropologové z Anthropictures končí po třech letech svoji práci na Praze 14. K tomu vydali závěrečnou zprávu z projektu a aktualizovaný komunitní monitoring. Ze kterého jsem pro vás vybral a okomentoval ta nejzajímavější témata.

Bezpečné místo pro děti

Hodně je znát historie místa. Jestli se obyvatelé zajímají o prostor kolem sebe už desítky let, nebo ne. To jsou hlavně ti, kteří bydlí na Praze 14 dlouho a nebo ti, kteří se tu narodili. Nabízelo by se zjednodušující dělení na starousedlíky a novousedlíky, ale není to úplně tak. O své okolí se totiž hodně starají rodiny s malými, dětmi, které pro ně chtějí mít co nejlepší prostředí k životu a nemusí tu nutně žít desítky let.

Venku se ale nepohybují jen ctihodní občané, ale i méně oblíbené skupiny, jako jsou party dospívající mládeže, nebo romové. Ti jsou většinou hluční a když se začne řešit, co s místy, kde se scházejí a ruší klid ostatních, tak se do diskuse nezapojí a raději jdou jinam.

Komunita neexistuje?

Komunita, ten název je v tomto případě dost zavádějící. Vypadá to totiž, jako by existovaly pevně ohraničené skupina. To ale není. Lidé se spojují do skupin účelově, třeba, když se objeví problém, který musí řešit. Po vyřešení se skupiny zase rozpadnou. Lidé se také mohou účastnit více témat. Lidé jsou různí a i když bydlí na jednom místě, stejně každý má trochu jiné zájmy a problémy. Takže se stane, že se postaví i proti sobě navzájem. Proto je při sledování dění důležitější sledovat témata a ne tolik konkrétní skupiny lidí.

Když dojde na emoce

Lidí, kteří jsou komunitně aktivní je ve společnosti málo, a v té naší, která nemá tradici komunitního života ještě méně. Zároveň dokáží daleko více několikačlenné skupinky opravdu aktivních lidí než anonymní masa, kde se rozmělní zodpovědnost.

Tedy je potřeba mít v každé čtvrti alespoň malou skupinku, která bude mít přehled o dění a v případě potřeby dokáže dát vědět většímu množství lidí, že se něco děje, co je třeba řešit.

Pozitivní témata bohužel zároveň lidi nespojují tak, jako ta ohrožující. Ale když se lidé snaží bránit třeba peticí, vazby vytvoří a mohou se využít i pro pozitivní témata, třeba zlepšení životního prostředí. Příkladem je třeba petice na Vybíralce nebo řešení privatizace bytů na Lehovci. Tady se lidé dali dohromady při emotivně silném problému, ale když už se dali dohromady, tak svoji energii zaměřují i jinam.

Jepičí život komunitních skupin?

V posledních měsících proběhla ve všech čtvrtích organizovaná komunitní setkání. Nejúspěšnější byla tam, kde už nějaká tradice setkávání je, tedy v Hloubětíně a na Vybíralce. Horší to bylo na Lehovci.

Projekt v březnu skončil, takže je otázka, jak to se setkáváním bude dál. Předpokládám, že to pomůže hlavně aktivnějším čtvrtím, které porostou. Čtvrti, které jsou na hraně, dostanou šanci a ty, které jsou pasivní tak nejspíš i zůstanou.

Tak vypadala pozvánka na druhou komunitní skupinu

Paradox Na Hutích

Já jsem se zúčastnil dvou setkání skupiny Na Hutích. Hutě považuji za čtvrť, která dostala šanci, ale vznikl tu paradox. Na setkání totiž nepřišli ti, kteří sami mohou iniciovat akce, protože pouhé připomínkování jim přišlo jako ztráta času.

Výkonnou moc tu zastupovali koordinátoři, kteří předali připomínky úřadu a starali se, aby se realizovaly.

Účast koordinátorů ale měla výhodu, že fungovali jako informační kanál od řadu a spojka, a díky nim jsme měli aktuální informace z radnice a také nám pomohli se propojit mezi sebou.

Experiment Vybíralka

Vnitroblok paneláků kolem Vybíralovy ulice je výjimečný tím, že se sem stěhovali zaměstnanci velkých podniků, to znamená, že se často znali z práce a tyto těsnější vazby se udržely až do současnosti. Proto byla Vybíralka vybraná pro projekt, při kterém se ve spolupráci s obyvateli plánuje, jak bude venkovní prostředí bloku domů vypadat a úpravy se pak i zrealizují. Kolem toho se pořádá spousta setkání a také kulturních akcí. Toto soustředění ale vyvolává negativní ohlasy v ostatních čtvrtích: “Proč oni a proč ne my?”

Jak to asi funguje jinde?

To je věc, která by mě docela zajímala. Praha 14 je součást Prahy, takže by mě docela zajímalo jak se komunitní život rozvíjí v jiných městských částech. Máte zkušenosti z jiných čtvrtí a měst? Napište je do komentářů.

Jestli vás zajímá víc, přečtěte si :

• (Po)Známe se? zpráva v PDF
• aktualizovaný komunitní monitoring v PDF
• rozhovor s komunitními koordinátory
• článek o prvním monitoringu na Praze 14

Aloisov

Jedna ulice, domy po obou stranách, to je Aloisov, čtvrť u Kyjského rybníka a pod Kyje také patří. Aloisov, dříve Aloisdorf před pár lety oslavil 200 let od založení. V roce 1812 totiž Alois z Lichtenštejna zrušil svůj dvorec, který v těch místech stával a pozemky rozdělil mezi osadníky. Aloisov původně tvořily dlouhé parcely, které se táhly od lesíka k rybníku, uprostřed rozdělené prašnou cestou. Na sever byly domy a dvorky, na jih k rybníku pak zahrady a hnojník.

Tak nejspíš vypadaly původní domečky v Aloisově, i když i tento prošel mnoha přestavbami.

Když půjdete po Tálínské ulici, která Aloisovem vede teď, tak to uvidíte, sem tam zbylé starší chaloupky k lesu a nové domy k rybníku, jak se jižní strana později také zastavovala.

Sloupky vrátek z acetylenových lahví.

Aloisovem většinou procházím, když jdu dokola kolem rybníka. A protože jdu přímo po břehu, tak Tálínskou ulici minu a z domů vidím jenom zahrádky. Je to pěkná procházka, vyjdete od metra Rajská Zahrada přes Aloisov, Staré Kyje, po hrázi mezi rybníky zpět k metru asi 4 km. Trasa na mapě: http://www.mapy.cz/s/gbvp

I takový dům stojí v Aloisově.

A perlička na závěr v 50. letech chtěli soudruzi přejmenovat Aloisov na čtvrť Moskva. Naštěstí to neprošlo.

Zastávka, labuť a rybář, zkrátka Aloisov

Vycházka po Starých Kyjích obrazem

V neděli 19.dubna jste se mohli s Krásnou Prahou 14 a Hnutím Brontosaurus projít po Starých Kyjích a využilo toho opravdu hodně lidí. Sešlo se nás tak moc (mezi 100 a 150 lidmi), že jsme se nevešli do kostela a museli se rozdělit.

Vydáváme se na cestu kolem kostelní zdi

Pan farář nás vítá před branou kostela.

Architekt Petr Kučera, náš průvodce nedělní vycházkou.

Románský Kyjský kostel je jeden ze dvou opevňovacích kostelů v Česku. 

Pohled na prostor oltáře.

Kyjský rybník nechal postavit Arnošt z Pardubic, tedy je opravdu starý.

Současný kulturní dům je bývalá nádražní hospoda, ale vlak tu původně nestavěl. Zastávka byla postavena až ve 20. století.

To zelené je historická budova Kyjského mlýna.

Když se přes Kyje stavěla železnice, tak rybník zkrátka překřížila.

Aloisov, poslední zastávka a my se pomalu rozcházíme.

Na viděnou za měsíc v neděli 24. května na Hutích!

Vycházku podpořila Městská část Praha 14 a Praha 14 kulturní. Díky!

TIP: Přečtěte si reportáže ze všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.

Interaktivní mapa příběhů Krásné Prahy 14

Objevujte příběhy Krásné Prahy 14. Každý článek tady na blogu probíhá na malém kousku naší městské části. Přečíst si můžete už na tři desítky příběhů.  Abyste si dokázali místa s články lépe spojit přichystal jsem pro vás interaktivní mapu příběhů Krásné Prahy 14.

Přeji hodně inspirace k toulkám a výletům po naší městské části!

4.5.2016 MAPA PŘÍBĚHŮ JE KVŮLI CHYBĚ WEBOVÉ APLIKACE NEFUNKČNÍ
28.9.2016 POSTUPNĚ MAPU PŘÍBĚHŮ OBNOVUJI S NOVÝMI IKONKAMI, OBNOVEN ROK 2016

Začít objevovat Krásnou Prahu 14 

Legenda mapy

Nakouknout do zákulisí práce komunitních koordinátorů

Před pár týdny jsem se domluvil s Bárou, komunitní koordinátorkou, že se potkáme. Byl jsem zvědavý na nejžhavější novinky z naší čtvrti, na ty při rozhovoru nebyl čas. Abychom mluvili k věci, tak jsme rovnou místa o kterých mluvila prošli a já dostal příležitost nakouknout do zákulisí práce koordinátorů.

Jak je to vlastně s komunitně aktivními obyvateli? Člověk by čekal, že v městské části o velikosti Mladé Boleslavi bude akčních lidí povíce, ale není tomu tak, je to spíš pár jednotlivců, kteří když je potřeba něco udělat, honí sousedy tak dlouho až se to udělá, ať už jde o vybrání peněz na dětské hřiště nebo uspořádání sousedské slavnosti.

Občas vznikne občanské sdružení (od letoška "spolek") a to většinou v okamžiku, když je potřeba jednat s radnicí, zapojit do stavebního řízení nebo řešit jinou krizi. Činnost těchto spolků ale po krátké době opadá stejně tak i jejich webovky.

Vyšli jsme tedy přes Lehovec, kde jsem konečně viděl novou psí loučku, což je něco jako cvičák s volným přístupem. Pokračovali lesem do Aloisova po silnici u které by místní rádi vytvořili bezpečný chodník pro spojení Hloubětína a Kyjí. Do Hloubětína k velkému venkovnímu hřišti, které zarůstá křovím kvůli sporům, co na něm bude stát. Přes hloubětínské činžáky, které jsou daleko méně bezpečné než sousední čtvrť rodinných domků. Až do centra Hutí k minigolfu a dětskému hřišti, tedy místnímu místu setkávání. Mapa mi ukázala, že jsme ušli slušných 11 kilometrů.

Podle toho jsem usoudil, že koordinátor hlavně hodně chodí. Navíc se prý zastavuje na kus řeči s neznámými lidmi a ptá se jich, co jim vadí a nebo se líbí na prostředí kde žijí. A nebo má domluvené schůzky, tuto pozici jsem právě zabíral já.

Krom toho se koordinátor účastní různých veřejných projednávání. Což vůbec nezávidím, v září se totiž konalo nějaké jednání skoro každý den, někdy i dvě, potěš koště.

Komunitní koordinátoři: Srdce Prahy 14 neexistuje

Barbora Bírová a Michal Lehečka z Anthropictures působí na Praze 14 jako komunitní koordinátoři. Můžete si je představit jako nezávislou spojku mezi lidmi a úřadem. Původně jsem chtěl sepsat otázky a poslat jim je emailem ke zodpovězení. To by byla dost nuda, a tak jsem je vyzpovídal na stromě u Kyjského rybníka. Barbora má na starosti Hloubětín, Lehovec, Hutě a Aloisov.

Michal pak sídliště Černý Most. Většinu se v rozhovoru doplňovali, když šlo o osobní zkušenost, uvedl jsem odstavec jménem. Jejich činnost navazuje na komunitní monitoring, který proběhl na Praze 14 na jaře 2013.

26.8.2014: Doplnil jsem informace od třetího koordinátora Pavla Boreckého, který má na starosti Kyje, Jahodnici a Hostavice do dopovědí na otázky 3. a 7.

 Michal Lehečka má na starosti sídliště Černý Most.

1. Čím se zabývá sociálně-kulturní antropologie?

Antropologie je věda zabývající se lidskými společnostmi a kulturami. Jejím hlavním distinktivním znakem je terénní výzkum, tedy intenzivní pobyt mezi jednotlivci zkoumané skupiny lidí. Naším zájmem je zachytit, pochopit a popsat jednání lidí tak, jak je oni sami vnímají a následně je nějakým způsobem interpretovat.  Antropologie vznikla na konci 19. století v anglosaském prostředí, kdy se oddělila od etnologie. Nejprve se zabývala „primitivními“ národy, v zásadě se dá říci, že první práce měly charakter odborné cestopisné literatury. Ve druhé polovině 20. století pak antropologové obrátili svou pozornost i směrem k vlastním společnostem.

2. Jak jste se ke komunitnímu monitoringu a práci koordinátora dostali? Kde vznikla myslenka?

My dva jsme se na samotném komunitním monitoringu nepodíleli, do projektu jsme se zapojili až později. Původní myšlenka přišla od Davida Kašpara, ředitele Prahy 14 Kulturní (pozn. organizace zřízená městskou částí). Tak vznikl komunitní monitoring, který proběhl loni na jaře. Koordinátoři jsou navazující projekt.

Monitoring sám o sobě byl velmi krátký, ideální by bylo, kdyby probíhal alespoň rok. Odhalil spíše jen to, co lidé říkají, a méně pak to, jak se ve skutečnosti chovají. Obecným problémem je, jak komunitu definovat. Monitoring neměl přesně nastavená pravidla, která by říkala, co je to komunitní chování. Podle toho, jak uvažujeme my jako koordinátoři, parta lidí, kteří se sejdou v hospodě jen s cílem pít pivo, nejsou komunita. Kdyby alespoň hráli karty, už by se dali za komunitu považovat.

Práce koordinátorů je velice specifickým typem výzkumu, protože nejen pozorujeme, ale také do jisté míry zasahujeme do dění.

3. Jak práce koordinátora probíhá?

Naším úkolem je pracovat s komunitami. Na Praze 14 jsme se setkali se situací, že tu je několik čtvrtí. Každá je každá úplně jiná a řeší i jiné problémy. Všechny spojuje, že si přijdou jako ti nejposlednější, o jejichž potřeby se radnice nezajímá a mají s ní špatné zkušenosti.

Barbora:

Hloubětín. Miestni obyvatelia, najmä tí, ktorí prejavujú aktívni prístup, majú pomerne emotívny v zťah k miestu a s tým súvisí aj ich motivácia k aktívnemu prístupu. Za najvýraznejšiu komunitu považujem združenie Starý Hloubětín.

Lehovec. Tuná je aktívnou skupinou združenie Bydlení na Lehovci, ktoré sa pôvodne vytvorilo skrz privatizáciu bytov, najmä komplikáciami s tým spojenými. Z negativity ale často vzniká aj aktivita. Ľudia sa združujú za účelom upozorniť na to, čo ich v lokalite, kde žijú, štve a komunikácia medzi nimi vytvára väzby, ktoré sú podnetné pre vznik komunity.

Aloisov. To je pomerne malá lokalita, no i tu sa rozvíja aktívny prístup, napríklad pri snahe vytvoriť projekt bezpečného chodníku mezi Hloubětínom, Aloisovom a časťou Kyje. Je to náročné na realizáciu, najmä z finančného hľadiska a stále je jednoduchšie zorganozovať koncert, ako postaviť chodník. Ale aj tak vnímam tento počin za dôležitý a dúfam, že sa podarí posunúť ho ďalej.

Hutě. Dôležité a problematické je, že Hutě nemajú žiadnu občiansku vybavenosť, nie je tu ani bankomat, problémy sú v doprave. Ľudia v poslednej dobe riešili možnosti spojené s ihriskom od firmy Ekospol, ktorá tu stavia nové domy. Vznikli petície, jedna proti výstavbe a následne protipetícia. Existujú tú rozličné názorové skupiny, ktoré majú svoje dôvody, prečo sa k veci stavajú zrovna tak. Snažíme sa byť nápomocnou komunikačnou spojkou, aby rôzne pohľady na vec mohli byť diskutované.

Michal:

Černý most. Je to značně anonymní sídliště a tak zpravidla i funguje. Chybí zde možnost širšího kulturního vyžití pro některé skupiny obyvatel (obzvláště těch starších). Kulturní a volnočasové aktivita jsou iniciované hlavně působením Plechárny, Jahody o. s. a dalších neziskových organizací. Obecně jde o sídliště plné sociálních problémů. Dají se zde pozorovat latentní, avšak neopomenutelné projevy xenofobie a rasismu. Černý Most I je velmi hustě zastavěný, je to asi nejtěsnější zástavba paneláků v Praze. Bolestivé téma je, když se začne plánovat ještě další zahuštění zástavby, tím je nyní rozšíření domu s pečovatelskou službou.

Pavel:
Jahodnice a Kyje. Jih městské části je oproti Hloubětínu nebo Černému Mostu typický klidnějším životem ulic. O to víc se ale odehrává kolem místních sportovišť, ať už jde o Sokol na Jahodnici nebo v Kyjích. Jedna z taktik, jak se přirozeně dostat mezi místní proto je: "jít tam, kde to žije". Pomáhal jsem tak městu navázat spolupráci s aktivními maminkami z Jahodnice, skupinou mladých rodičů z Hostavice se zájmem o zvelebení parku nebo komunitní školkou v Kyjích. Smysl své práce vidím v otevřené komunikaci se všemi - lidmi, organizacemi, radnicí. Díky ní pak mohu smysluplně působit jako takový svorník, který se ostatním snaží pomáhat mluvit spolu. Může to znít triviálně, ale opak je pravdou.

4. Jaké jsou vaše první úspěchy?

Barbora: Za úspech považujem postup ohľadom už spomenutého chodníku Oborská, medzi Hloubětínom, Aloisovom a Kyjemi. Mimo to, že sa nám vôbec podarilo nadviazať spojenie a spoluprácu so združením na Lehovci.

Michal: Nevím, nakolik to nazvat úspěchy, ale myslím, že mým hlavním přínosem je situační informování lokálních aktérů a působení napříč aktivními skupinami. Například v blízké budoucnosti budu pomáhat uspořádat fotbalový turnaj pořádaný místní skupinou Romů.

5. Co se bude dít, až projekt koordinátorů na podzim skončí?

Snažíme se získat grant pro další fungování. Nyní je projekt financovaný z Prahy 14 Kulturní. Ale i s grantem to bez podpory městské části nepůjde. Také je otázka, jaká bude situace po volbách, zda bude mít radnice zájem ve spolupráci pokračovat.

Barbora Bírová se stará o Hloubětín, Hutě, Lehovec a Aloisov.

6. Jak vnímáte Prahu 14 vzhledem k ostatním městským částem nebo jiným městům?

Barbora: Pozitivna je snaha mestskej časti k tomu, aby tu behali traja sociálni vedci. Je to svojim spôsobom jedinečný projekt. Keď to porovnám s Bratislavou, kde som prežila väčšinu života, je úplné sci-fi, tam by sa nič také realizovať nemohlo, aspoň zatiaľ nie. Na západ od našich hraníc je to ale naopak čoraz bežnejšie. 

Praha 14 je zajímavý slepenec odlišných lokalit s úplně různou skladbou obyvatelstva, historií, vztahy a zázemím. Identita Prahy 14 jako celku se vytváří zvenčí uměle. Lidem z jednotlivých částí je většinou jedno, co se děje v ostatních čtvrtích

Lidé z venčí vidí jen Černý most. A tak hodně místních i z okolních čtvrtí říká navenek, že jsou z Čerňáku, aby si je mohli zařadit, i když jsou hrdí na své vlastní čtvrti.

7. Co je podle vás srdcem městské části?

Barbora i Michal skoro jednohlasně: Nic takového neexistuje.

Jedno kulturní centrum tu není, Kuturní dům ve Starých Kyjích jako centrum nefunguje, Plechárna na Černém Mostě také ne. Na sídlišti je totiž velice silná skupina obyvatel ve věku 50 a více. Pro ně tu nyní nejsou vhodné kulturní aktivity. Snad se to změní. Každá čtvrť své vlastní centrum.

Barbora: V Hloubětíně je centrom časti futbalový štadión v Hloubětínskej, opäť to súvisí s emocionálnou väzbou, dôležitý verejný priestor je aj bývalé Vetiškovo námestie. Na Lehovci je výrazný priestor okolo základnej školy. V časti Hutě zas ihrisko v Splavnej ulici, uprostred lokality. Pre ľudí z Aloisova je to Kyjský rybník, v Kyjích zrejme Pávovské náměstí.

Michal: Černý most, ten centrum nemá, centrem jsou hospody a dílčím způsobem pak také právě oblast okolo Plechárny - skatepark, park v Čeňku, který je teď ve fázi realizace a nízkoprahový klub Džagoda.

Michal: Ještě je tu přeci Centrum Černý Most! To je spíš centrum konzumu... Ovšem obyvatelé si jeho přítomnost vesměs velice pochvalují.

Pavel: Srdce musí bušit. Musí být středobodem zájmu přístupným pro všechny. Pohledem na mapu zjistíme, že takovým centrem může být přírodní park Klánovice-Čihadla.  Možná by ale stálo za to provokativně se zeptat, jestli Praha 14 to srdce mít vůbec musí resp. mají lidé zájem na tom, mít k sobě skrze cestičky v lese blíž? Nyní je těch bušících srdcí, míst, s nimiž se dá přátelit, v jednotlivých částech členité městské části celá řádka a určitě to není špatně.

8. Jak vnímáte posun Prahy 14 k zapojování veřejnosti?

Městská část se snaží, narážíme ale na překážky, lidé se nemusí chtít komunitně angažovat. Stále jsme se ještě nevyhrabali z minulého režimu. Existuje riziko, že vznikne elitní aktivní skupina, která přetlačí tu pasivní. Proto je třeba hlídat, jestli někdo nemá převahu. Je třeba zapojovat multivokalitu, tedy vícehlasnost – jde o to, že žádný hlas, byť okrajový a menšinový by neměl zůstat stát zcela stranou.

9. Jaký mají lidé postoj k prostředníkům jako jste vy?

Vnímají nás jako spojku ne jako úředníky z radnice, takže se jim s námi snáze mluví.

10. Jak se Vám daří udržovat odstup od problémů, se kterými se na Praze 14 setkáváte?

Musíme dělat stálou osobní reflexi. Komunitní koordinátor je vlastně v částečném rozporu s antropologií, neboť se snaží poměrně aktivně přispět ke stavu věcí. Dost podobně, jenom poněkud méně „vědecky“ může působit jako komunitní koordinátor i například sociální pracovník. A musíme říci, že na Praze 14 máte velmi dobré sociální pracovníky.

11. Setkali jste se při práci v terénu s nějakými překvapeními?

Barbora i Michal se smíchem: Stále! A na všech úrovních. Až nás to přestane překvapovat, asi bude čas, abychom skončili.

Děkuji za rozhovor,

Martin Perlík

 Líbí se Vám článek? Doporučte jej ostatním.

Pod povrchem bublá... aneb komunitní monitoring

Listuji naším místním plátkem Prahy 14 když v tom mě jeden článek úplně praštil do očí. Píše se v něm, že loni proběhl v naší městské části komunitní monitoring. Antropologové z Anthropictures vyhledávali aktivní komunity v městské části, které vytvářejí něco společensky pozitivního. Výsledky průzkumu jsou prý veřejně na internetu.

Google dokument našel a já se ponořil do hlubin mezilidských vazeb a vztahů ze kterých se spřádá neformální život našich čtvrtí. Antropologům patří všechna čest, zdokumentovali víc než stovku komunit a komunitních aktivit. které nejsou formálně organizované. A nazvali je:

• Bezdomovci se sběrným papírem
• Skupinky zevlujících teenagerů
• Společenský život kolem hospody "U Kardinála"
• Iniciativa za odebrání nebezpečného psa.
• Skupina aktivních architektu A1 a další...

Vždycky jsem vnímal Prahu 14 jako jeden celek, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti je to 8 oddělených částí, každá vidí sama sebe trochu jinak a má i jiné starosti. Městská část navozuje pocit něčeho malého a kompaktního, na Praze 14 ale bydlí tolik obyvatel jako v Jablonci nad Nisou nebo třeba v  Přerově. Je to opravdu celé město, má svá sídliště, staré vilové čtvrti i novou satelitní výstavbu od velkých developerů.

Pohled z vrchu navážky zvané "Sopka" na Kyjský rybník domky Aloisova a sídliště Lehovec.

Už po první desítce stránek čtení zprávy z výzkumu jsem si připadal jako uprostřed simulační hry Pralesy, kterou jsem hrával před lety v Hnutí Brontosaurus (několik skupin hráčů se snaží prosadit své zájmy v deštném pralese, jsou tu indiáni, osadníci i nadnárodní korporace), ale tady je to realita. Setkávají se starousedlíci, kteří žijí v městské části desítky let, většinou před důchodem s nedávno přistěhovanými novousedlíky, většinou rodinami s dětmi. Jsou tu majitelé restaurací, minigolfu nebo vedení škol a nad vším je správa městské části. Od té někteří čekají, že bude čtvrti zvelebovat a přebudovávat, jiní by radši aby jim všichni dali pokoj a neměnilo se nic.

Tito všichni usazení občané se zároveň musí setkávat s bezdomovci, narkomany nebo zahraničními gastarbajtery z velké ubytovny v Hloubětíně. Přitom i většina bezdomovců se považuje za obyvatele městské části, protože tu žijí, někteří opravdu na ulici, ale někteří mají pronajaté chatky v zahrádkářské kolonii a hospodaří jak se dá.

Pár příkladů za všechny. V Hloubětíně se snaží místní bojovat proti špinavým ulicím a bezdomovcům, protože senioři se bojí večer vycházet ven, založili proto i občanské sdružení a docela se jim daří prosazovat své potřeby. V Jahodnici si lidé z nových developerských projektů pronajímají zahrádky ve velké zahrádkářské kolonii a pak na nich společně hospodaří. V Hostavicích není vůbec žádné zázemí ve veřejném prostoru, kde by se lidé mohli setkávat, ale o to více akčních rodin s malými dětmi, které fungují jako splečenství po jednotlivých ulicích. V Kyjích na Hutích je většina starousedlíků, kteří by nejraději aby se nic neměnilo.

Na sídlišti Černý most žije polovina obyvatel Prahy 14, ale zázemí má dobré. Okolní čtvrti jsou na tom o poznání hůře.

Zajímavé je, které skupiny lidí jsou komunitně aktivní. Většinou jsou to mladé rodiny s dětmi, hlavně maminky, které se snaží zajistit bezpečné prostředí a aktivity pro své děti. Ostatním je dění kolem celkem jedno, pokud je něco neohrožuje, jako loni plánovaná stavba 36 m vysoké haly Cocacoly. Stavbě se povedlo zabránit. Aktivní jsou také bezdomovci, protože si potřebují pomoct mezi sebou. A pak party dětí na sídlišti, které potřebují vybít někde svoji energii. 

A teď se určitě ptáte, k čemu je vlastně dobré, že antropologové běhali pár týdnů po městě a sepsali 240 stránkový pamflet. Celé si to objednala městská část aby zjistila, co lidi trápí a umožnila jim se zapojit do dění v jejich vlastní čtvrti, pokud budou chtít. Průzkum proběhl před rokem, což je super, nemusím čekat až se něco stane a rovnou vidím první výsledky a také, že na dalších tématech se pracuje. Dobré kroky, jen tak dál!

Celý dokument komunitního monitoringu si můžete přečíst tady: http://www.anthropictures.cz/komunitni-monitoring-pro-prahu-14/

Nutrie na Kyjském rybníce

Pod kopcem, na kterém je postavené nepřehlédnutelné sídliště Lehovec, leží Kyjský rybník. Založil ho prý Arnošt z Pardubic už ve 14. století. V lednu jsem se zase po delší době šel k rybníku podívat. Nemám to příliš blízko, tak se tam dostanu spíš výjimečně. Přijdu k hrázi a koukám z vody leze ohromná krysa. Brzy jsem si uvědomil svůj omyl, není to krysa.

Z vody totiž vylezla  nutrie. Vycenila na mě obrovské oranžové zuby a potřásla vousky. Oklepala se a vyšlápla pomalým krokem ke mě. Ohlédnu se překvaleně, ukážu na zvíře a pravím ke kolemjdoucí důchodkyni "Nutrie". Paní na to "Dobrý den." a pak "Ano, o kus dál jsem viděla dvě zdechlé."

Nutrie udělala ještě několik kroků a vrhla na mě pohled který jasně říkal: "Dáš rohlík?" Když si uvědomila moji nevybavenost pečivem, zanořila se opět pod hladinu a odplavala k paní která parkovala opodál na hrázi kočárek. Ta vybavena byla a nesla plnou tašku laskomin pro nutrii.

Dáš rohlík?

Nutrie jsem od té doby potkal u rybníka několikrát, u břehu se vyskytují většinou odpoledne nebo o víkendu, když je větší šance na rohlík. Rodince nutrií se v rybníce docela dobře daří a její členové jsou měsíc od měsíce tlustší.

Hráz Kyjského rybníka na Praze 14: Celá mapa