Areál zdraví na Lehovci

Lehovec je táhlý kopec nad Kyjským rybníkem. Roste na něm les a před nějakými 40 lety tu vyrostlo i sídliště. Kopec se prý nazývá podle hlohu, který tu dříve hojně rostl. Kdybych měl nazvat kopec podle porostu, který tu roste teď, jmenoval by se Akátovec.

Pozůstatek areálu zdraví.

Na nejvyšším bodě kopce kdysi stál areál zdraví s různým náčiním na protažení těla. Torza některých konstrukcí stále stojí mezi stromy, pro běžného kolemjdoucího prakticky neviditelná. Člověku nezbývá než hádat k čemu konstrukce sloužily. V současnosti vévodí areálu houpačky a skluzavky pro děti. Samotný les je oblíbený hlavně mezi běžci. Také se tu rád proběhnu. 

Z kopce je parádní výhled na Kyjský rybník. To hlavně díky obrovské skalnaté plotně přes půl výšky kopce, plotna je pozůstatek starého lomu a díky skále tu nerostou stromy, které by výhled rušily.

Vyhlídka na Lehovci: Celá mapa. Název Aloisov patří k domkům u rybníka.

 

Ztracená jezírka na Lehovci

Když jsem chodil do první třídy na Černém Mostě, měli jsme skvělou soudružku učitelku. Zrovna dostudovala a my byli její první žáčci. Tenhle příspěvek píšu pro ní.
Na jaře jsme si vyráběli herbář a učitelka nás vzala do nejbližší přírody, k jezírku na Lehovci. Tam jsme sbírali rostliny a pozorovali čolky v jezírku. Byl to super zážitek.

Na jezírko jsem si dlouhé roky nevzpomněl. Až jednou někdy v roce 2010. Vydal jsem se do lesa na Lehovec a skalnaté jezírko nenašel. Jak je to možné? Prošel jsem kraj lesa křížem krážem a našel jen starý lom. Asi už za těch víc než 20 let zmizelo. Škoda...

Pak se mi rozsvítilo. Podívám se na mapu na webu! A... nic. Opravdu zmizelo. No, nebudu vás napínat, jednou jsem ho objevil úplně náhodou. Ve skutečnosti bylo asi o čtvrt kilometru dál než jsem si myslel, mezi rodinnými domky a sídlištěm, vůbec ne v lese. Jezírka jsou to dvě, ale maličká. Od znovuobjevení jsem tam byl už mockrát, naposledy minulý víkend.

Ztracená jezírka. Bližší je vysekané, ve vzdálenějším rákos zůstal.

Zastavil jsem se na břehu skalnatého jezírka a pozoroval hladinu. Od druhého jezírka ke mě pomalu a důstojně kráčeli kačer s kačenou. Idyla byla najednou rázně přerušena: "Oni tady všechno vysekali a teď nemají kde hnízdit. A druhý kačer si svůj rybníček hlídá a nepustí je tam."

Mezitím, co jsem se kochal jezírkem, se totiž otevřela vrátka v plotě sousední zahrady a vyšla starší paní s mohutným mourovatým kocourem.

Kocour se zamyšleně zadíval na kačeny. "Jedeš."

Paní se otočila ke mě: "Byli tu dělníci z města a stihli vysekat všechen rákos na jezírku, než se mi je povedlo zastavit. Já jim povídám: Kde budou hnízdit ty kačeny? Tak to prý přijdou dosekat na podzim."  Mezitím kačer dosáhl jezírka a paní mu rozdrobila chleba. Přišla i kačena. "Ona má ráda vločky."  Kačena dostala ovesné vločky.

Od paní jsem se dozvěděl, že celý pozemek s rybníčkem jí původně patřil. Měla ho pronajatý na 99 let. Ale pak jí ho sebrali, protože byla třeba zeleň pro sídliště. V jezírkách prý bylo dřív daleko víc vody, ale když se stavělo metro, tak hladina o metr klesla a v létě jsou jezírka skoro vyschlá.

Rozloučil jsem se se strážkyní jezerního zákoutí a vydal se do lesa na kopec Lehovec. O tom zas příště.

Jezírka na Lehovci: Celá mapa

Metro jako parník

Naši stanici metra považuji za nejhezčí v Praze. Rajská Zahrada přinesla barvy do šedého sídliště a vytvořila to, co Černému Mostu do té doby chybělo, tedy náměstí. Většině náměstí vévodí kostel nebo radnice, Černému Mostu zastávka metra. Když je venku teplo pořádají se tu farmářské trhy, když jsou volby, tak kampaně.

Stanice metra mi připomíná parník. Komín hledejte nalevo v pozadí.

Když jedete metrem z centra Prahy, snadno poznáte, kdo vystupuje na Rajské Zahradě poprvé. Takový prvovystupující se totiž většinou postaví ke dveřím, ze kterých je zvyklý vystupovat v centru. Teprve když metro vjede do stanice, uvědomí si svůj omyl.

Čtvrť se k Praze připojila až v roce 1968, to že jste vlastně na venkově, kde není vše dokonalé si všimnete v okamžiku, kdy začne pršet. Na nástupišti se objeví kbelíky na vodu, která zatéká slabým místem skleněné střechy.

A podle čeho se stanice Rajská Zahrada vlastně jmenuje? Podle části Kyjí na opačné straně čtyřproudové silnice. Skoro zapomenutý název naší malé čtvrti rodinných domků je tak k vidění po celé Praze.

Stanice metra Rajská Zahrada s farmářskými trhy: Celá mapa

66 Kukaní

Když jsem je viděl poprvé, nebyl jsem moc nadšený co nám to vyrostlo na kraji čtvrti. Časem, jak se začalo okolí zelenat a objevily se první stromy, jsem je vzal na milost.

O čem je řeč? Před lety se začalo na konci Kyjí Na Hutích stavět na poli malé satelitní městečko dohromady tu vyrostlo 66 úplně stejných rodinných domů. Domy mi od pohledu připomínají kukaně pro ptáky a proto jsem jim tak začal říkat. Domky už pár let stojí a po prvním dojmu "To snad není možné!" jsem jim už přišel na chuť.

Ulice plná kukaní

Čtvrtí úplně stejných domů se po Praze i v jiných městech postavilo za posledních 100 let hodně a některé jsou teď dokonce památkově chráněné. Za nějakých 20 let, až stromy vyrostou a některé domy se přestaví, už nikomu nepřijde divné, že původně byly všechny stejné.

Jednu věc bych u čtvrti kukaní vylepšil. Domy stojí jeden vedle druhého, chybí nějaký malý parčík, jezírko, dětské hřiště, zkrátka místo, kde by se mohli lidé potkávat a trávit volný čas. Kukaně jsou ze dvou stran obklopeny poli, takže prostor pro vybudování hřiště nebo parčíku tu stále je.

Čtvrť kukaní: Celá mapa

Kde stojí Černý most?

Když jsem byl malý, strašně mě zajímalo, kde asi stojí Černý most. Ne to velké sídliště, ale skutečný most. Objevil jsem ho teprve před několika lety díky geocachingu. Hledal jsem se na internetu, jaké cache jsou uložené v Kyjích, a najednou vidím název "Jméno Černý most". Ne, pro cache jsem nešel, ale konečně se dočetl, kde se vlastně vzal a kde leží.

Černý most, když ještě stál

 Je to most přes železnici, která vede poblíž stanice metra Rajská Zahrada. V současnosti tu jeden most je, moderní, široký. Ulice, která přes most vede se jmenuje příznačně Za Černým mostem. Když vyjdete na most a podíváte se východním směrem, uvidíte torzo starého mostu.

Z Černého mostu zbyl jen nájezd

To je most, podle kterého se jmenuje velké sídliště, obchodní centrum i stanice metra. A nezbývá než říct: "Vítejte na Černém Mostě".

Abych nezapomněl na to nejdůležitější. Proč vlastně Černý? Parní lokomotivy, které po trati projížděly daly svým kouřem nízkému mostu nejen barvu, ale i název.

Informace, jsem čerpal tady a převzal i historickou fotku mostu:
http://www.geocaching.com/geocache/GC1A21B_jmeno-cerny-most?guid=72c5aacf-5693-4a19-ae74-b6e0f8bd75c6

Tady kdysi stál Černý most: Celá mapa

Nutrie na Kyjském rybníce

Pod kopcem, na kterém je postavené nepřehlédnutelné sídliště Lehovec, leží Kyjský rybník. Založil ho prý Arnošt z Pardubic už ve 14. století. V lednu jsem se zase po delší době šel k rybníku podívat. Nemám to příliš blízko, tak se tam dostanu spíš výjimečně. Přijdu k hrázi a koukám z vody leze ohromná krysa. Brzy jsem si uvědomil svůj omyl, není to krysa.

Z vody totiž vylezla  nutrie. Vycenila na mě obrovské oranžové zuby a potřásla vousky. Oklepala se a vyšlápla pomalým krokem ke mě. Ohlédnu se překvaleně, ukážu na zvíře a pravím ke kolemjdoucí důchodkyni "Nutrie". Paní na to "Dobrý den." a pak "Ano, o kus dál jsem viděla dvě zdechlé."

Nutrie udělala ještě několik kroků a vrhla na mě pohled který jasně říkal: "Dáš rohlík?" Když si uvědomila moji nevybavenost pečivem, zanořila se opět pod hladinu a odplavala k paní která parkovala opodál na hrázi kočárek. Ta vybavena byla a nesla plnou tašku laskomin pro nutrii.

Dáš rohlík?

Nutrie jsem od té doby potkal u rybníka několikrát, u břehu se vyskytují většinou odpoledne nebo o víkendu, když je větší šance na rohlík. Rodince nutrií se v rybníce docela dobře daří a její členové jsou měsíc od měsíce tlustší.

Hráz Kyjského rybníka na Praze 14: Celá mapa

Jezírko Na Hutích

Je to vlastně taková větší louže u autobusové zastávky Hutě. Jezírko stíní několik stromů. Včera, když jsem šel kolem, seděl na hladině párek kačen a několik slípek zelenonohých.

Jezírko je tu co pamatuju. Když mi bylo šest, učil jsem se na něm bruslit. Marně. Doteď to neumím. Okolí jezírka bylo ještě nedávno zarostlé křovím plným krabiček od cigaret, pet lahvemi a dalším nepořádkem. Stály tu také dost hnusné lavičky. Teď je křoví kolem jezírka z větší části vyčištěné od odpadků. Lavičky jsou nové a tak jsem se nebál si na jednu sednout a pozorovat zmíněné ptáky.

Jezírko v březnu.

Slípky zelenonohé se hlasitě nahánějí, radost je pozorovat. Blíží se jaro a slípky to vědí. Na wikipedii píší, že staví hodně hnízd, ale jen v jednom jsou vejce. Uvidíme za měsíc, jestli už budou hnízda postavená.

Přijel autobus. Zastávka je za schovaná za stromy. Jestlipak lidé co vystoupili a rychle zmizeli mezi domky vědí, že jen kousek od nich probíhají námluvy vodních ptáků?

A kde se tu vlastně bere voda, když do jezírka neteče žádný potok a jezírko je na kopci? Na to jsem ještě nepřišel.

Jezírko u zastávky Na Hutích: Celá mapa