Vzpomínky na pizzomat

Dával jsem mu měsíc, možná dva. Ale vydržel tři. O čem to mluvím? O automatu na pizzu. Objevil se z ničeho nic u zastávky metra Rajská Zahrada brzy na jaře. Nebyl jsem sám, kdo se podivoval k čemu to je vlastně dobré. Když budu chtít pizzu mraženou, koupím ji v blízkém Albertu, když čerstvou, zajdu do pizzerie.

Pizzomat v době své největší slávy.

Kolikrát jsem čekal na metro a po očku sledoval, jestli si někdo objednává. Občas se k podivné budce přiblížil párek zvědavců. Že by? Už konečně? A zase nic! Pokrčili rameny, domeček opustili a přidali se ke rostoucí skupině nenápadně šmírující zpovzdálí.

Ne, nebudu vás napínat. Opravdu jsem neviděl nikoho, kdo by si v domku o velikosti telefonní budky objednal pizzu. A jak se z ničeho nic objevil, tak pizzomat také zmizel. Jeden den na budce visela cedule "Mimo provoz" a další den nešťastný domeček odkráčel do propadliště dějin.