To je tak, když se člověk rozhodne udělat si procházku po Hloubětíně v sobotu v podvečer. Ještě k tomu po dešti. Jestli podešťové počasí pomáhá šíření vůní nevím, ale mám velké podezření, že ano. Tomu, že tato procházka bude o vůních nejprve nic nenasvědčovalo až dokud jsem se neusadil v čerstvě zbudované venkovní tělocvičně. Napadlo mě totiž, že nakreslím jeden z krásných nových strojů. Ty novotou úplně voněly.
![]() |
Nový posilovací stroj v Hloubětíně. |
A zpátky k vůním. Mé kroky vedly dále k venkovnímu stadionu Slavoj, kde mě naplno do nosu udeřila vůně vlhké podešťové přírody. Jako bych ani nebyl ve velkoměstě. V uličkách mezi rodinnými domky, kudy jsem se vydal zpět už začal úplný orchestr vůní, linoucí se z oken.
Ááá, tam se smaží řízky. A tady? No to bude segedín. Po dalších metrech. Ale tu jsem dlouho neochutnal! Zavanula ke mě totiž ostrá vůně kyselé okurky. Mňam.
U hospůdky V Chaloupkách mi do nosu udeřila taková kombinace vůní, že jsem úplně přestal rozeznávat co vlastně čichám, tak jsem si to radši přečetl na vývěsní ceduli, hmm vepřová panenka!
![]() |
Tak nějak bych si tu vepřovou panenku představoval |
Co vám budu povídat peklo pro hladového. Vydal jsem se rychle něco ukuchtit. Abych nemusel hloubětínským závidět.
Líbí se Vám článek? Sdílejte s přáteli!
Žádné komentáře:
Okomentovat