1000 vůní Hloubětína

Varování! Nečíst před jídlem.

To je tak, když se člověk rozhodne udělat si procházku po Hloubětíně v sobotu v podvečer. Ještě k tomu po dešti. Jestli podešťové počasí pomáhá šíření vůní nevím, ale mám velké podezření, že ano. Tomu, že tato procházka bude o vůních nejprve nic nenasvědčovalo až dokud jsem se neusadil v čerstvě zbudované venkovní tělocvičně. Napadlo mě totiž, že nakreslím jeden z krásných nových strojů. Ty novotou úplně voněly.

Nový posilovací stroj v Hloubětíně.

 Za to, že venkovní tělocvična vznikla se zasloužile spolek Starý Hloubětín, který se o náklady na stroje podělil s radnicí. Nejvíc mě zaujal stroj se třemi koly jako z příběhů Julese Verna.

A zpátky k vůním. Mé kroky vedly dále k venkovnímu stadionu Slavoj, kde mě naplno do nosu udeřila vůně vlhké podešťové přírody. Jako bych ani nebyl ve velkoměstě. V uličkách mezi rodinnými domky, kudy jsem se vydal zpět už začal úplný orchestr vůní, linoucí se z oken.

Ááá, tam se smaží řízky. A tady? No to bude segedín. Po dalších metrech. Ale tu jsem dlouho neochutnal! Zavanula ke mě totiž ostrá vůně kyselé okurky. Mňam.

U hospůdky V Chaloupkách mi do nosu udeřila taková kombinace vůní, že jsem úplně přestal rozeznávat co vlastně čichám, tak jsem si to radši přečetl na vývěsní ceduli, hmm vepřová panenka!

Tak nějak bych si tu vepřovou panenku představoval

 Dál už mě cesta zavedla mezi stromy na kraji lesa na Lehovci s vůní čerstvě spadaných jablek.

Co vám budu povídat peklo pro hladového. Vydal jsem se rychle něco ukuchtit. Abych nemusel hloubětínským závidět.

Líbí se Vám článek? Sdílejte s přáteli!